"Kde som skončila? Aha už viem.Veď pred predsta-
vením ti na tvári nanesú kilá mejkapu alebo nie?"
Miles po mne hádže pohľad a vraví : " Veď hej ale čo má byť?
Čo tým chceš povedať? Premiéra je v piatok a to je zajtra. Do-
vtedy mi to z brady určite nezmizne."
Miles gúľa očami a zachnúrene dodáva : " Alebo by som
zajtra mohol hrať veľký, žiariaci maják! Len sa lepšie pozri!
Nemôžeš poprieť, že tam mám niečo, čo má azda aj vlastnú
DNA. A je to veľké, že to dokonca vrhá tieň!"
Znovu mě zaplavila vlna emocí, ale tentokrát to nebyla ani nenávist, ani vztek. Bylo to hřejivé a krásné a tak hezky mě z toho bolelo u srdce. Objala jsem ho kolem krku a naše rty se setkaly. V tom polibku byla čistá láska, bylo to sladké a blažené, beze stopy zoufalství nebo temnoty. Intenzita toho polibku vzrůstala. Pořád v něm bylo plno lásky, ale vloudilo se do něj i něco víc – něco naléhavého a silného. Elektrické jiskření, které mezi námi před chvíli probíhalo, když jsem s ním zápasila, se teď vrátilo a sevřelo nás.
" Tvá rodina si to zaslouží. Už se ti nedokážu podívat do očí. Ne-
dokážu se do nich podívat ani sobě." Prst sklouzl ke spoušti.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára